Karel Kryl - Karavana mraků

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený, pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý a starý ruce sedřený. Dopředu jít s tou karavanou mraků, schovat svou pleš pod stetson děravý, [: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí město, město bělavý. :] jé Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví, šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený, a lidi strachem nezdravý. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje, je je jéé provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí a truhlář rakve hobluje. V městě je řád a pro každého pr