Rodinné představení Laternymagiky na Nové scéně ND.
Agátka prosí tatínka, aby jí vyprávěl, o tom jak byla malá. Stulí se mu v náručí, ale místo pozorného poslouchání mu napovídá, doplňuje, předbíhá. Určitě to slyší aspoň po stopadesátéosmé: byl jednou jeden listonoš, který na kole rozvážel dopisy v malém městě. Jezdil každý den okolo kadeřnictví - kde pracovala maminka, viď? A pak se jim narodila holčička Agátka. To jsem já! Všichni se radovali, jenom pan doktor se strachoval, že její oči nejsou úplně v pořádku. Nebyly, Agátka neviděla. Musela si svět osahat, aby ho uviděla. Bylo to trochu, jakoby pořád hrála hru na slepou bábu. Ale pak přišel den, kdy jí pan doktor oči vyléčil...