Ján Kollár - Slávy dcéra

Áj! Zde leží zem ta, před okem mým selzy ronícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stoj noho! posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled. Neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům. Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil. Horší nežli divé války, hromu, ohně divější, zaslepenec na své když zlobu plémě kydá. O, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící, o, krajino, všeliké slávy i hanby obraz! Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné, od Dunaje k